Zsófia Keresztes

Hlad po rozdělení

Kombinová technika

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity

Kotlářská 267/2

 

Otevírací doba:

Pondělí – Neděle 9-17

 

Vstupné do skleníku:

80 Kč/40 Kč

 

 

Ukázat na mapě →

 

Objekty maďarské umělkyně Zsófie Keresztes můžeme chápat jako komentáře k často citované estetice abstraktního sochařství dvacátého století nebo postmoderního eklekticismu. Autorka se ale vztahuje především ke kulturním a společenským změnám způsobeným dominancí digitálních technologií, které vyúsťují v propojování tělesného a virtuálního. Prostřednictvím svých objektů obnažuje podstatu virtuality: jakkoliv skutečně, bytelně a trvale její díla působí, ve své podstatě jsou umělá, prázdná a dočasná. Těla svých soch-avatárů pokrývá „kůží“ v podobě keramické mozaiky, tedy detailně propracovaným a výrazně materializovaným povrchem. Uplatněním této archetypální techniky mate diváka: přístup Zsófie Keresztes však směřuje přímo proti stereotypu úloh a funkcí, stejně jako proti stereotypu zavedených technologických postupů. Vnitřek svých objektů autorka ponechává polystyrénovému „vakuu“; staví je do interiéru nebo – jako v případě Brno Art Open – do umělé přírody skleníku. Tradiční i popkulturní ornamenty deformuje s podobnou lehkostí jako obrazy náhodně nacházené na internetu. Entity, které se v digitálním světě objevují jako důsledek nejrůznějších algoritmů nebo možná i zcela nahodile, Zsófia Keresztes převádí do fyzického světa v podobě hmotných objektů, ale přiřazuje jim také identitu kyborga.

Její objekty umístěné ve sklenících botanické zahrady se stávají součástí jakési „chráněné rezervace“ tropických rostlin, ukryté uvnitř zástavby a izolované od městského ruchu. Tato umělá organika je pro autorčiny díla příhodným prostředím. Jednak proto, že citují abstraktní sochařství, jemuž bývají přisuzována právě východiska v přírodních formách, jednak proto, že pracují s principem dekontextualizace, který implikuje jak umělý svět skleníku, tak virtuální prostor. Stejně jako je malý tropický prales v centru středoevropského města nepatřičným implantátem „exotické kultury“, jsou i objekty ZsófieKeresztes vyloupnuty z virtuality do skutečnosti, kterou stále chápeme jako tu jedinou autentickou. ZsófiaKeresztes nás ovšem upozorňuje na chiméričnost tohoto předpokladu.