Daniela a Linda Dostálkovy

... and whan he cam there he fond a doore of yron thikk & strong ... and whan he perceyued the doore of yron he toke hys swerd, that was hard & tempered with fyn stele, and with the poynte of it dyde so moche that he perced the door, and made a holl in it, and loked in at that holl, and sawe ... 

Kombinová technika

Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického, Aula v budově U3 

Údolní 244/53 

 

Otevírací doba: 

Úterý – Neděle 14-18 hod.

 

 

Ukázat na mapě →

 

Instalace Daniely a Lindy Dostálkových, situovaná do historického prostoru nevyužívaného přednáškového sálu areálu Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, je inspirována kampaněmi vybraných aktivistických skupin věnujících se právům a ochraně zvířat. Mnohé živočišné druhy, často znázorňované jako monstra, se v dobách krize historicky objevují v novém pojetí, které leží mimo pomyslný hermeneutický kruh. To pomáhá osvětlit konflikt extrémů a přináší nový typ logiky. Jedním z klíčových znaků moci monstra je jeho schopnost přitahovat a odpuzovat. Tento paradox odráží lidskou zkušenost přírody v současné společnosti. Monstra nám tak mohou pomoci pojmenovat to, v co je těžké uvěřit, a domestikovat (a tím i pohltit) to, co si myslíme, že nás ohrožuje. 

Posthumanistické otázky věnující se zobrazování a ochraně živočišných druhů jsou pro práci Daniely a Lindy Dostálkových signifikantní. Téma otevřely například ve výstavě Heroic vs. Holistic (2017) představené v podobě erotického ekodramatu. Výstava nabídla postromantický pohled na ekologii z perspektivy obou etik. Dále také ve videoinstalaci Acid Rain & The Labours of Hercules: Capture Slay Obtain Steel (2017), kde se zaměřily na profesní emoční strádání ekologických pracovníků, které je zde označeno jako „environmentální žal“. Další video Invasive Species (2018) pak zmiňovalo univerzální ideu rovnosti všech živočišných druhů. V loňském roce v londýnském nakladatelství In Other Words vydaly knihu nazvanou Hysteric Glamour, která se zabývá nutností autentického uchopení péče o přírodu, jež vyžaduje naši pozornost.

Prostor klasicky koncipovaného přednáškového sálu, v němž je umístěna instalace Daniely a Lindy Dostálkových, definuje rozdělení mocenských rolí: místo pro přednášejícího jako ústředního aktéra a nezpochybnitelného držitele moci versus lavice „davu“ posluchačů. Sémantické pole slova posluchač zahrnuje jak významy slyšet či vnímat, tak i poslouchatve smyslu podřídit se. Soubor autorčiných karikaturně manipulovaných mužských portrétů v této prostorově mocenské konstelaci komentuje pozici apriorně respektovaných autorit. V tomto ohledu lze jejich instalaci chápat jako kritiku společenských institucí včetně těch vzdělávacích.