Juliana Höschlová

Gersonův zázrak

recyklovaný plast 

Pekařská 405/16

 

8. 8. 2019, 17–22 karaoke performance

 

Ukázat na mapě →

 

Juliana Höschlová se zabývá vztahem člověka k životnímu prostředí, který je nyní intenzivně tematizován ve vztahu k aktuálně nastolené otázce klimatické krize. Řeší při tom sféru péče a zodpovědnosti, s níž souvisí i výzkum nových materiálů, které představuje prostřednictvím autorských technik – abstraktní biomalby nebo tvorby objektů z plastiglomerátu. Autorka vnímá opuštěný dům v organismu města jako vtělení dílčích selhání společnosti nebo – v obecnějším smyslu – vadného nastavení systému. 

Osud instalace Juliany Höschlové však zahrnuje ještě další rozměr: výmluvně ilustruje situaci, kdy se spolukurátorem projektu stává „veřejný prostor sám“ – se všemi svými specifiky, úředními restrikcemi, nevůlí vlastníků a nájemců staveb, tedy s celou administrativně byrokratickou a společensky politickou sítí, jejíž je součástí. Dům na Pekařské ulici je totiž už třetí lokací, s níž autorka během přípravy svého díla musela pracovat. Kurátorský tým s umělkyní nejdříve uvažovali o dvojici zdevastovaných domů v ulici Rosická v předpolí dolního nádraží. Instalace zde měla upozorňovat jednak na zoufalý stav brněnských industriálních památek i na nevyužitý potenciál území, kde se budovy nacházejí, jednak na ožehavé a už téměř celé jedno století neúspěšně diskutované téma polohy brněnského hlavního nádraží. Další pokus umělkyně podnikla ve středu města v lokalitě Pohořelec, která je vymezena nikdy nedostavěným baťovským mrakodrapem a nevyužívanou funkcionalistickou administrativní budovou, do níž chtěla se svou instalací vstoupit. Ani tady však autorka s kurátorským týmem neuspěli. 

Poslední lokalitou pro instalaci juliany Höschlové se stala budova na pekařské ulici, jejíž vyznění zcela zapadá do rámce architektury brněnských předměstí druhé poloviny devatenáctého století. Pekařská tehdy patřila k nejdůležitějším městským komunikacím a jejímu významu se přizpůsobila i řada dodnes dochovaných fasád domů v okolí. V současnosti je dům částečně využíván pouze v parteru, zbytek zůstává neobydlený a postupně chátrá.

Leitmotivem práce juliany Höschlové se tak – vedle ekoaktivismu – stává i vytrvalost s jakou podniká intervence do města: od snahy poukazovat na domy a místa postrádající péči se autorka nenechala odradit ani naznačenými peripetiemi. A není pro ni důležité, zda se jedná o budovy situované v historickém centru, na periferii nebo na území brownfieldu. Její přístup je nekompromisní – vizuálním řešením svých instalací z recyklovaného plastu jejich „apokalyptické charisma“ spíše podporuje, než aby je překrývala.

Nedílnou součástí jejího projektu je i karaoke performance, díky níž budova na jeden den ožije společensky angažovanými popovými skladbami s texty vybízejícími náhodné kolemjdoucí, aby ji nevnímali pouze jako nadbytečnou, přehlédnutelnou stafáž.