Martin Kohout

Co kdybychom porodili žábu?

Instalace

Moravské zemské muzeum, Expozice Fauna Moravy, Biskupský dvůr

Zelný trh 299/6

 

Otevírací doba:

Úterý 9-15 

Středa 9-17

Čtvrtek 9-17

Pátek 9-17 

Sobota 13-18

Neděle 13-18

 

Vstupné/ Entrance fees:

50,- / 25,-

 

Ukázat na mapě →

 

Martin Kohoutse účastní přehlídky Brno Art Open s intervencí do stálé expozice Moravského zemského muzea. Jedná se o zoologickou sekci Fauna Moravy, která si důsledně zachovala svou původní podobu ze sedmdesátých a osmdesátých let. Sama tak představuje jakési muzeum výkladových a instalačních postupů – vhled do historie toho, jak se „vystavoval svět“ ještě dávno před tím, než si jej člověk mohl prohlédnout v internetových mračnech nebo než se cestování stalo dostupnějším víc než kdykoli dřív. Expozice je však současně otiskem stavu světa, který je už nenávratně ztracený: některé z živočišných druhů, jež v době jejího vzniku ještě žily, už vyhynuly. Obratem se proto nabízí dystopická otázka, jakou roli v tomto procesu zaujímá naše společnost a jaká je její budoucnost.

Emblémem i východiskem autorovy instalace, která se nachází v expozici vycpanin, jsou obojživelníci. Zajímají jej související kulturní odkazy, mýty a symbolika, ale i biologické vlastnosti druhu jako je například adaptabilita. Jak napovídá název díla, morfuje se zde žába s člověkem. Sledování specifik a možností jejich propojení se posouvá do fantaskního a mysteriózního obrazu monstra: „Člověka v příšeru, příšeru v člověka dovede proměnit moudrost tvá odvěká“.Tento verš z libreta Jaroslava Kvapila k Dvořákově Rusalcenaznačuje, že se autor dotýká kulturního archetypu. A podobně archetypální je i instituce muzea jako předmětové encyklopedie světa.

Projekt Martina Kohouta souvisí s jeho dlouhodobým zájmem o možnosti využití vědeckého výzkumu pro uměleckou činnost. V tomto případě se může jednat o výzkum etnografický nebo terénní, který se snaží porozumět určitému prostředí – přírodopisnému muzeu – včetně toho, jak se vyvíjí jeho pozice v čase. Martin Kohout stávající podobu expozice „nepředělává“, spíš na ni reaguje, doplňuje ji. I tyto jemné zásahy ovšem vyvolávají interakci s celým organismem instituce, která jinak setrvává v tichu a neměnnosti a zůstává „muzeem muzea“.