Sylva Lacinová

Bez názvu

1985

Tepaná měď 

Instalace: Filip Cenek, Jan Kristek, Filip Cenek, Jaroslav Sedlák, Platforma  pro současnou experimentální inscenační tvorbu

Dům umění města brna, Malinovského náměstí 652/2 

otevírací doba: Úterý – Neděle: 10–18 

Ukázat na mapě →

 

Plastika sochařky Sylvy Lacinové byla původně umístěna na budově Sdružených výzkumných ústavů v Brně, kterou v polovině osmdesátých let navrhl architekt Jan Dvořák a kterou po třech dekádách rekonstruovala architektonická kancelář Pelčák a partner architekti pro potřeby Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. A právě tehdy, v roce 2012, došlo k „momentu zmizení“, který postihl nejen hlavní křídlo s brutalistní sochařsky pojatou fasádou, designové zařízení a umělecká díla v interiérech, ale také plastiku sochařky Sylvy Lacinové, již vytvořila přímo pro průčelí Dvořákovy budovy. Po záchraně díla před likvidací, k níž došlo díky angažovanosti odborné veřejnosti doslova „v hodině dvanácté“ však překvapivě nenásledovala nezbytná úvaha o tom, kam a jak je sekundárně umístit. Tento úkol vyvstal až před kurátorským týmem letošního ročníku Brno Art Open, když se rozhodl, že Lacinové objekt začlení do přehlídky – a to tak, že z něho učiní její myšlenkové východisko. 

Složité a nejednoznačné rozpravy na téma „jak plastiku vystavit a jakých dalších významů nabude ‚novým rámováním‘“ vedené nejprve na půdě Masarykovy univerzity, která je jejím vlastníkem, a potom také v kurátorském kolektivu přehlídky, vyústily v záměr, aby se právě ony staly jednou z podstatných referenčních rovin znovuvystavení díla. Ve spolupráci s architekty Janem Kristkem a Jaroslavem Sedlákem tak vznikla instalace založená na fyzickém vtažení objektu do foyer Domu umění města Brna, která upozorňuje na mefistofelskou povahu společenského a institucionálního konsensu „činícího umění uměním“, ale která zároveň (v civilnějším pojetí) umožňuje divákovi prožít změnu měřítka, dovoluje mu prohlédnout si dílo nečekaně zblízka a dotknout se jeho měděného povrchu. 

Nikdy nekončící hovory týkající se instalace plastiky Sylvy Lacinové a jejího dalšího využití po ukončení přehlídky jsou také ústředním tématem videa, které vzniklo z podnětu Jana Kristka a které bylo realizováno ve spolupráci s platformou pro současnou experimentální inscenační tvorbu D'epog a s umělcem Filipem Cenkem. Záznam v instalaci figuruje jako tiráž, která má divákovi přiblížit cyklicky bezvýchodnou povahu těchto debat, které v obecnější rovině ukazují také to, jak (ne)přistupovat k umění, jež ztratilo svou původní funkci a jehož vratký osud završený vynětím z původního kontextu připomíná osudy lidí, kteří byli v důsledku nepříznivých okolností nebo nepřijatelných životních podmínek natrvalo vytrženi z bezpečí domova. Migrující a nadále nepotřebné objekty představují symbolickou paralelu s migranty lidskými. Naznačené dispozice, nebo spíše indispozice těchto živých i neživých elementů překračují komfortní zónu „běžného neoliberálního uvažování“ a dokládají bytostný nezájem o řešení sociálně a politicky nestandardních situací, jež se neustále donekonečna odkládá.